Zdeněk Otradovský – Sofie

2017-11-06 00:00:00

Narození: červenec 1948

Povolání: Technik kvality (momentálně pracující důchodce)

Na konci roku 2015 mně oslovilo vedení naší firmy, zda jim nechci pomoci při vybudování kvality v nově vzniklém pobočném závodě v Bulharsku, nedaleko Sofie. Souhlasil jsem. První cesta se uskutečnila v listopadu a nebyla letadlem, ale služebním vozem Fabia, který slouží při služebních cestách k přesunu z hotelu v Sofii do výrobního závodu v Kostinbrodu. Město je vzdálené asi 20km od Sofie, s 10.000 obyvatel. Připadá mi to ale jako velká vesnice, žádný ráz ani řád pro okresní město.

Sofie (bulharsky Cофия) je hlavní město Bulharska; leží na úpatí pohoří Vitoša na západě státu, blízko srbských hranic. Východním okrajem města protéká řeka Iskăr. Město, kde žije asi 14% obyvatel Bulharska, je politickým, hospodářským i kulturním střediskem země. Sofie je také nejdůležitějším univerzitním městem v zemi, sídlí zde 9 univerzit. Centru vládne stalinská architektura padesátých let, směrem k okrajům se město rozlézá nekonečnými plochami zanedbaných panelákových sídlišť.

O víkendech většinou vyrážím za přijatelného počasí na obhlídku města. Beru sebou něco k fotografování, ať už Nikon D90 nebo malý Nikon AV1, ale když nemám sebou nic jiného, postačí i mobil. V Sofii je hustá síť tramvají, autobusů, trolejbusů a metra, ale za pamětihodnostmi chodím nejraději pěšky. Čím dál více se dostávám do částí města kam nevkročí bota turisty. Viděny jsou paradoxy života, bohatí a na druhé straně plno chudých a žebrajících.

Téměř milionová Sofia je město mnoha tváří. Starobylé památky, rozlehlé parky, bulváry, tržiště, zahrádky pouličních kaváren na straně jedné a oprýskané paneláky, špinavá předměstí, vraky aut, prach a architektonické „skvosty“ z doby, kdy zde vládli komunisté na straně druhé. I přesto stojí za to Sofii zhlédnout.