Úvod > Výstavy > Moje výstavy > Jak jsem vystavoval šuplíkovky

Jak jsem vystavoval šuplíkovky

2009-04-02 15:30:31

Vážení příznivci dobré fotografie, dovolte mi přivítat vás na další vernisáži v těchto prostorách Minigalerie. Tentokráte zde prezentuji autora, kterého již myslím dobře znáte a to přítele Honzu Lišku z Neratovic, kterého zde mezi námi velice srdečně vítám, stejně tak jeho velmi početnou suitu. Nejdříve se musím přiznat k tomu, že jsem vůbec neměl v úmyslu tuto výstavu uvádět svým slovem, neboť autor coby majitel čajovničky a pořadatel výstav v jeho krásných a útulných prostrách při mé výstavě nevydal ani jediné slůvko a nechal mě tam zcela napospas návštěvníkům lačnícím hltat obrázky. Avšak při instalaci této výstavy jsem zůstal zcela zasažen krásou těchto dílek a nedá mi to je okomentovat. Výstava nese název Šuplíkovky-aneb modrá je dobrá. Já osobně bych rád tomu dodal ještě své motto a to „sliby se mají plnit nejen o vánocích“ . Plním tedy slib, který vznikl již při minulé a velice úspěšné výstavě o bazénové fotografii. Při besedě s autorem byl velký hlad po pokračování výstavy a tak je tu tedy dnešní den a další Honzovy šuplíkovky.

Jak jsem již říkal, autor nám představil, co lze nalézt při fotografování v bazenu. Byly to různé geometrické předměty, s kterými autor pracoval nasvícením, lomem světla a samozřejmě svou kreativitou. Vznikly tak přímo umělecká dílka ke koukání. Nyní nám představuje již jak by se dalo říci velký svět moře a vše co tam lze uvidět. Ačkoliv jsme při koupání v moři relativně blízko tomu, co nám zde prezentuje autor, zůstává to ukryto našemu zraku. Je to svůj vlastní svět se svými pravidly. Honza nám ukazuje jak živé organismy, tak i předměty, jež jsou z našeho světa a dostaly se tam díky tomu, že je moře pohltilo a vzalo do svého naručí. Vždyť jak úžasně vypadá vrak lodi a u něho osamělá osoba potápěče. Přímo na nás dýchá ta atmosfera klidu a uplynulého času. Říká se, že vše tu již bylo a nic nás nemůže překvapit. Já bych si s tím dovolil nesouhlasit. Při pohledu na různé futuristické tvary a struktury se mě zmocňuje malost našeho světa. Myslím, že Jules Verne by měl z těchto obrazů velkou radost.

Dovolím si tedy tu samou radost popřát Vám všem při pohledu do tohoto vlastního světa a Honzovi moc poděkovat, že vytáhl nějaký ten šuplík pro potěšení nás suchozemců.

Autorovi tedy slibuji, že při jeho další výstavě mě snad nedokáže již překvapit a já překvapím jeho a budu zcela mlčet.

Přeji i s autorem hezké pokoukání a pojďme se ponořit do onoho tichého světa se svou modrou atmosferou.

Zpět na začátek stránky