Aleš Kocourek - ZATÍM ANO ...

2016-05-23 00:00:00

Slyšel jsem, že u opuštěné mořské sopky Gunung Api prý žijí tisíce nejjedovatějších mořských hadů a že zátoku Cenderawasih Bay prý pravidelně navštěvují největší žraloci planety.

Vydal jsem se o tom přesvědčit. Neumím je zkratce popsat, co všechno jsem zažil, ale pár řádků od Alenky Talafůsové snad všem alespoň napoví.

„Bandské moře najdeme mezi břehy Jižních Moluk a ostrovem Timor, je obrovské a může být i neklidné. Kromě Gunung Api jsme měli v úmyslu navštívit atoly Lucipara, utajené ostrůvky uprostřed moře. Ale počasí nám nepřálo, bezpečně zakotvit se nedalo a nakonec jsme Lucipary museli po dvou ponorech opustit. S netrpělivostí jsme očekávali, co nám přichystá Gunung Api. Když se mohutná sopka začala rýsovat na obzoru, nikde v dohledu nebyla žádná loď, vítal nás křik ptáků a širé moře bylo klidné. Začali jsme věřit, že tady to vyjde. O možných zrádných proudech a těžké dostupnosti ostrova sice vypovídal své vrak rybářské loďky, který se pohupoval u skály, ale nám počasí vyšlo a celé čtyři dny, které jsme u sopky strávili, proběhly v maximální potápěčské spokojenosti.

Dosud jsem se s mořskými hady setkávala ojediněle. Byla to spíše výjimka a vždy to byl jenom jeden zatoulaný kousek. Hned první ponor výjimečnost sopky potvrdil. Mohu vyvrátit to mé úvodní slůvko "prý", moře kolem Gunung Api je opravdu plné hadů. Vlnili se všude kolem nás, stoupali k hladině k nádechu, střemhlav zaplouvali zpátky ke dnu, proplétali se mezi korály, odpočívali stočení ve skulinách a zvědavě sledovali, co se to tam v jejich revíru objevilo za nové tvory. Zátoka Cenderawasih Bay leží na severu Západní Papui. Na západní straně zmíněné zátoky je největší indonéský Národní Park. Je to typický indonéský park, tedy nijak zvlášť chráněný, rybolov vesele prosperuje, vybíjení ryb dynamitem není výjimkou, žádný potápěčský zázrak.

Jeden unikátní poklad ale zátoka má a to jsou velrybí žraloci u vesničky Kwatisore. Na tzv. bagánech, což jsou jakési velké vahadlové lodě, zhruba 20m široké a dlouhé, loví rybáři sardinky. Pach rybiček láká velrybí žraloky, zvykli si připlouvat až pod bagány, vystrkují tam z vody své čumáčky a rybáři je krmí jako domácí mazlíčky. Po domluvě a malé finanční náplasti dovolí i přítomnost potápěčů. A k euforii velrybáků z hostiny u hladiny přibyde i euforie potápěčů z neskutečně těsné blízkosti těch mořských obrů. Velrybáků bývá pod bagánem i 6 najednou, sice samá mláďata a samci (kdepak asi jsou samičky, nikdo neví), ale ukázkově se předhánějí, kdo nasaje víc rybiček. Měli jsme jedinečnou možnost prohlédnout si je v klidu a opravdu velmi zblízka, vzdouvající se žábry, otevřenou tlamu a v ní filtrační síto, oko, kterým nás velrybáci sledovali, když jsme si to pod lodí šinuli vedle nich… „

Aleš Kocourek Fotografování jsem se začal věnovat počátkem 80-tých let. V té době jsem se zaměřoval převážně na fotografování krajiny a makro fotografii. Postupem času jsem však objevil kouzlo fotografie podvodní.